Proč vystavujeme naše ohřívače do koupelen „peklu vlhkosti“
Koupelny jsou v podstatě mučírnami pro elektroniku. Je zde hustá pára, náhodné kapky vody a teplota může během několika minut prudce stoupat od mrazivé úrovně až po bod varu. Když u našich infračervených ohřívačů vidíte označení „IP44“, nejedná se o nějaký náhodný průmyslový kod. Znamená to, že zařízení je navrženo tak, aby odolalo všemu, co má velikost větší než 1 mm, a může snést kapky vody ze všech směrů bez jakýchkoliv problémů. Ale problém je v tom, že utěsňovací prostředek, který funguje hned od prvního dne, nemusí fungovat po 300 dnech. Vodní pára je prohnaná – najde si ty nejmenší mezery a postupem času do zařízení pronikne. Pokud tato vlhkost dosáhne rozžhaveného vlákna, způsobí to tepelný šok. Ještě horší je, pokud utěsňovací prostředek selže – voda pronikne do obalu a dojde k zkratu nebo k opotřebení kontaktů. Neradi hádáme. Proto všechny série ohřívačů vystavujeme „testům zatěžování vlhkostí a teplem“. V podstatě vložíme ohřívače do klimatické komory, která imituje nejhorší možné podmínky v koupelně – vysoká teplota, vysoká vlhkost a dlouhé cykly. Snažíme se je rozbít. Sledujeme, zda se gumičky zmenšují nebo zda se obaly deformují. Pokud klesne izolace nebo do zařízení pronikne vlhkost? Celá série jde do koše. Je tu však jeden problém s vodotěsností. Abychom zabránili proniknutí vody, musíme omezit množství vzduchu, které prochází skrz obal zařízení. To vytváří určitý paradox: zařízení je chráněno před párou venku, ale uvnitř se stává neuvěřitelně horkým. Abychom zabránili tomu, aby se ohřívač samozřejmě spálil, používáme vysokoteplotní dráty a polymery, které dokážou odolat teplu bez toho, aby se roztavily nebo spálily. Podstupujeme všechny tyto obtíže proto, že selhání ohřívače v koupelně není jen nepříjemnost nebo potřeba vrátit produkt zpět. Je to bezpečnostní riziko. Nechceme jen takový ohřívač, který projde jednorázovým testem – chceme takový, který opravdu vydrží.